Hand made

Hezky jsem si to malovala. Doslovně i v mysli. Když jsem malovala studio, tak jsem měla velké plány o tom, jak budu blogovat, až se ze mne bude kouřit. A také se starat o studio, až se ze mne bude kouřit. A také dělat spoustu další věcí, až se ze mne bude kouřit. A vlastně to tak všechno i dělám. Až na ten blog. A najednou mne začínají svrbět konečky prstů a pociťují nepotlačitelné nutkání opět něco napsat.
V pátek, 8. září jsme otevřeli Shalu. I když jsme ji plánovali docela dlouho, nakonec to bylo, jako vždycky, na poslední chvíli. Podložky a popruhy dorazily ve čtvrtek a Jindříšek dodělával poslední kusy nábytku ještě v pátek odpoledne. Jeho slovník při vrtání háčků do zdi by dokázal vyvést z rovnováhy i statného jogína, já ale přežila.
Nakonec všechno dopadlo dobře. Shala se nám zaplnila a  návštěvníci odešli usmátí a také najezení. My jsme zase s hrdostí mohli říct, že naše studio je opravdu HAND MADE. Nedokážu k tomu najít ten správný český výraz, aby to nevyznělo tak, že je dělané na koleně. Ale všechno, co tam je jsme vymysleli a vyrobili společně, a snažili jsme se u toho maximálně využít investované prostředky.
Lavice, police a recepce jsou proto vyrobeny z jediného kusu dřeva, který jsme řízli na 3 části. Lavice stojí na cihlách, které mají stejnou barvu jako útes ve Varkale a každý den mi připomínají místo, kam za mnou nápad na Shalu přišel.

Převlékací koutek pro stydlivé jsem ušila z látky, kterou jsem koupila asi před pěti lety, když jsem si pohrávala s nápadem vytvrořit vlastní houpací síť. Na realizaci nikdy nedošlo. V kabince je zrcadlo, které jsme s nájmem podědili. Je to jedna z mála věcí, která neodešla spolu s čištěním prostoru, ale má tady svoje čestné místo. Co na tom, že je rám zlomený, prožraný červotočem a sklo zakalené? Alespoň má ten pravý indický nádech.

Bloky, aneb cihličky na jógu. Udělali jsme si je sami. Teda ty dřevěné. Když Jindříšek viděl ceny těch "správných jógových", řekl, že mi je řízne sám. On je naštěstí z těch akčních mužů a musím říct, že se od těch opravdových bloků opravdu liší - jsou lehčí. Ale pro milovníky jin jógy jsme pořídili i měkké, nemějte strach. Ať nemáte po hlubokém protažení otlačené čelíčko, nebo tělíčko.
Konvice na čaj byla dlouho nahoře na lince u naší kamarádky Hanky. Když předělávali kuchyň, věnovala mi ji. Akčně jsem ji zbavila vodního kamene, ale nikdy moc nevěděla, co s ní. A tak dlouhé roky čekala na svůj den. O to raději do ní teď ráno nalévám každodenní dávku zeleného čaje.

Podobný osud měla skleněná nádoba na vodu, kterou jsme v zápalu nadšení koupili před lety. V časopisech o bydlení vypadala nádherně, ale tenkrát ještě nešlo koupit menší verzi a tak máme fakt barel. Doma to probíhalo tak, že jsme do něj nachystali pití, naaranžovali jej na linku a po nějaké době se natahovali o to, kdo to nazelenalé akvárko vylije. Takže byla prázdná, překážela v kuchyni a já měla při každém obrázke v lifestylových časopisech ironické poznámky typu: "Jen si to pořiďte, vždyť uvidíte."

 Od 8. září je naší nádobě už dobře. Slouží nám, slouží vám, každý den se plní čerstvou vodou, večer se čistí a bublá si radostí. Už není zbytečná! Našla svůj smysl života. A tak spolu s konvicí vytvořili na naší občerstvovací polici nerozlučnou dvojku, která se stará o doplnění vašich tekutin.
Místo poliček jsme pořídili dřevěné bedýnky, které jsou zatím prázdné a kromě několika nádherných náramků čekají na svoje dočasné obyvatele.

A perleťový závěs. Když jsem v roce 2000 poprvé přišla ke tchánům, už byl mezi vyřazenýma věcma. Postupně se přestěhoval k nám do domečku, kdy překážel ve dveřích na dvorek. Neuměli jsme se ho vzdát a mělo to svůj důvod. Do Shaly nám zapasoval hned. Čímž také potvrdil to, že všechny věci mají svůj čas a místo. Tak schválně, kdo z vás k němu upíná pohled když do vás hučím to svoje: "Níž. Níž. Ještě níž," při bojovnících.

Podobně bych o recyklaci mohla psát ještě déle a třeba si později vzpomenu, ale momentálně mne nic nenapadá. A proto ještě v krátkosti spomenu poslední, neméně důležitou doma připravenou věc v naší Shale, a tou je jídlo. To pro Vás chystáme zatím pouze ve formě snídaní každou středu ráno. A jógu se snídaní směle vyhlašuji za nejúspěšnější lekci. Aby taky nebyla, když na nás každé ráno čeká spousta ovoce, zeleniny, guacamole, hummus nebo zeleninová salát s avokádem a olivami, müsli, jogurt a pro dokonalou tečku croissanty a marmeláda. Čerstvé pečivo překročí práh Shaly až když vy ležíte v závěrečné šávásáně. Křupavější už být nemůže.

A tím my tady teď žijeme. Pokud si zase někdy najdu chvilku, napíšu vám podrobněji o tom, jaké lekce pro Vás máme a co chystáme. Nebo to bude o něčem úplně jiném. Uvidíme, kam mne zase konečky prstů zavedou.