O přirozenosti
Mám ráda Oscara Wilda. Připadá mi chytrý, vtipný a neodolatelný. A před pár dny jsem se byla podívat do Dublinu. Když jsem na rohu Merrion Square parku uviděla v rohu sochu rozvaleného mistra, nemohla jsem odolat a musela se přiblížit.
A tam mne zaujaly dva sloupy s citáty. Wildova díla jsou plná bonmotů, které bych u sebe uvítala, ale zbývá mi pouze obdivovat a doufat, že třeba v příštím životě bude moje schopnost konverzovat dosahovat alespoň padesáti procent schopností Wildových literárních postav.
Každopádně v souvislosti s mojí jógovou cestou mne jeden citát zaujal více, než ostatní. Obraz Doriana Graye jsem četla hodně dávno, detaily si opravdu nepamatuji, ale tato slova byla neskutečně svěží a příhodná:
"Being natural is simply a pose, and the most irritating pose I know." (Být přirozený, to je vskutku jen a jen póza, a to ta nejprotivnější, jakou znám.)
Ten nápis tam byl, vyskočil na mne v úplně nejvyšší části sloupu, zaryl se mi do paměti (ale pro jistotu a naštěstí jsem si jej vyfotila, abych nezapoměla). Ano, ano, ano! Řekla jsem si.
Pár dnů předtím jsme se s Jindříškem snažili nafotit nějaké fotky na stránky. Fotky, na kterých bych vypadala krásně asi jako všechny instagramové jogínky, nebo spíš bogínky.
A moc se nedařilo. Ono ani není problém se našroubovat do nějaké efektní pózy a dobře u toho vypadat. Nesmí mne ale nikdo fotit.
Přítomnost foťáku ve mne totiž vyvolává jakousi divnou ztuhlost, absolutní neschopnost přirozeného pohybu a ztrátu vlastní mimiky.
Všechna léta snažení zatím nestačila na to, abych tento reflex překonala. Je prostě tam.
Letmé kliknutí na hešteg yoga ve mne proto vyvolává bledou závist nevěřícné kroutění hlavou. Jak to, že tam všichni vypadají tak přirozeně?
A zde přichází můj milovaný Oscar s řešením! Ano, je to jejich póza a jsou otravné! Určitě se vyfotily nejmíň milionkrát, než zvolily tu jednu fotku. Modelky jedny!
Lenka před jógou by se jim snažila vyrovnat. Lenka s jógou by řekla, že focení se v ásánách není jóga, ale modeling. Jenže samotné józe, ať už se jmenuje jakkoli, je to jedno. Ona totiž nesoudí a je jí úplně jedno, co kdo dělá. Nesrovnává se. Jde si svojí cestou. Cestou bez začátku a bez konce, prostě cestou. Kašle na svoje ego, kašle na ostatní, snaží se jít co nejlíp. A kašle i na Lenku a její přirozenost, pochybnosti a snahy. Je jenom průvodcem, pomocníkem a berličkou. A je jí jedno, kdo se k ní obrátí. Kašle na pohlaví, barvu pleti, náboženství, nebo povahu. I na to, jestli jsme přirození, nebo afektovaní. Pomáha bezvýhradně. Je tady pro nás. A tím nám taky ukazuje cestu. Kéž bychom to dokázali všichni.
PS: A kterou fotku jsem nakonec zvolila? No přece TUTO
A tam mne zaujaly dva sloupy s citáty. Wildova díla jsou plná bonmotů, které bych u sebe uvítala, ale zbývá mi pouze obdivovat a doufat, že třeba v příštím životě bude moje schopnost konverzovat dosahovat alespoň padesáti procent schopností Wildových literárních postav.
Každopádně v souvislosti s mojí jógovou cestou mne jeden citát zaujal více, než ostatní. Obraz Doriana Graye jsem četla hodně dávno, detaily si opravdu nepamatuji, ale tato slova byla neskutečně svěží a příhodná:
"Being natural is simply a pose, and the most irritating pose I know." (Být přirozený, to je vskutku jen a jen póza, a to ta nejprotivnější, jakou znám.)
Ten nápis tam byl, vyskočil na mne v úplně nejvyšší části sloupu, zaryl se mi do paměti (ale pro jistotu a naštěstí jsem si jej vyfotila, abych nezapoměla). Ano, ano, ano! Řekla jsem si.
Pár dnů předtím jsme se s Jindříškem snažili nafotit nějaké fotky na stránky. Fotky, na kterých bych vypadala krásně asi jako všechny instagramové jogínky, nebo spíš bogínky.
A moc se nedařilo. Ono ani není problém se našroubovat do nějaké efektní pózy a dobře u toho vypadat. Nesmí mne ale nikdo fotit.
Přítomnost foťáku ve mne totiž vyvolává jakousi divnou ztuhlost, absolutní neschopnost přirozeného pohybu a ztrátu vlastní mimiky.
Všechna léta snažení zatím nestačila na to, abych tento reflex překonala. Je prostě tam.
Letmé kliknutí na hešteg yoga ve mne proto vyvolává bledou závist nevěřícné kroutění hlavou. Jak to, že tam všichni vypadají tak přirozeně?
A zde přichází můj milovaný Oscar s řešením! Ano, je to jejich póza a jsou otravné! Určitě se vyfotily nejmíň milionkrát, než zvolily tu jednu fotku. Modelky jedny!
Lenka před jógou by se jim snažila vyrovnat. Lenka s jógou by řekla, že focení se v ásánách není jóga, ale modeling. Jenže samotné józe, ať už se jmenuje jakkoli, je to jedno. Ona totiž nesoudí a je jí úplně jedno, co kdo dělá. Nesrovnává se. Jde si svojí cestou. Cestou bez začátku a bez konce, prostě cestou. Kašle na svoje ego, kašle na ostatní, snaží se jít co nejlíp. A kašle i na Lenku a její přirozenost, pochybnosti a snahy. Je jenom průvodcem, pomocníkem a berličkou. A je jí jedno, kdo se k ní obrátí. Kašle na pohlaví, barvu pleti, náboženství, nebo povahu. I na to, jestli jsme přirození, nebo afektovaní. Pomáha bezvýhradně. Je tady pro nás. A tím nám taky ukazuje cestu. Kéž bychom to dokázali všichni.
PS: A kterou fotku jsem nakonec zvolila? No přece TUTO
Komentáře
Okomentovat